Recenze na koncert s Filharmonií Bohuslava Martinů, Igorem Františákem a Vojtěchem Spurným
…Sólových partů se ujali violistka Kristina Fialová a klarinetista Igor Františák. Violistka Fialová je všeobecně oceňovaná za svůj výrazný interpretační projev, který vyzařuje temperamentem, brilantní tónovou kulturou a inteligencí celkové výstavby. Její dokonalá technika a obrovská muzikalita na sebe nenechaly dlouho čekat…
Dílo Maxe Brucha lze situovat do kontextu skladatelů Johannese Brahmse a Antonína Dvořáka. Bruch se narodil v roce 1838. Jeho skladby jsou prostoupeny romantickým výrazem až do konce jeho dlouhého života v roce 1920. Proto i Dvojkoncert e moll pro violu, klarinet a orchestr, op. 88z roku 1911 je diametrálně vzdálený kompozičním výbojům mladého Stravinského, Schoenberga, Skrjabina či Ivese. Dvojkoncert je členěn klasicky do tří vět, jejichž tempa jsou si vcelku podobná. Jeho nejvýraznější charakteristikou je poklidná lyričnost a meditace.
Violistka Kristina Fialová. (Foto: Ivan Korč)
Sólových partů se ujali violistka Kristina Fialová a klarinetista Igor Františák. Violistka Fialová je všeobecně oceňovaná za svůj výrazný interpretační projev, který vyzařuje temperamentem, brilantní tónovou kulturou a inteligencí celkové výstavby. Její dokonalá technika a obrovská muzikalita na sebe nenechaly dlouho čekat. První větu Andante con moto zahájila Fialová dvojí rapsodickou pasáží, které odpovídají orchestrální akordy. Violistka hned v úvodu naplnila očekávání báječnou agogikou a nádherně barevným a kultivovaným tónem.
Klarinet Igora Františáka jí odpověděl stejnou melodií s procítěným výrazem, následně se oba nástroje spojily v terciovou kantabilní melodii v přesné souhře. Introvertní dynamika Františáka provázela i následující zachmuřené téma, které si opět oba sólisté předávali s intonačně bezvadným a technicky precizním výsledkem. První věta koncertu je melodicky jednou z nejšťastnějších, které skladatel napsal. Jemně smutnou atmosféru a sofistikovaný dialog obou sólových nástrojů podpořil orchestr pod vedením Spurného.
Allegro moderato druhé věty obsahuje náročnější sólové pasáže obou nástrojů, které se nesou v triolových hodnotách. I zde je důvod ocenit zvukově barevný soulad obou interpretů a bravurní sehranost. Co se týče dynamiky, měla viola proti klarinetu mírně navrch. Třetí věta, ačkoli nadepsána Allegro molto, nevnáší do díla tempový kontrast, naopak se svým mírně archaickým duchem vrací k estetice první věty. Druhá i třetí věta nejsou naplněny tak uhrančivou melodikou. Idylický, téměř pastorální závěr vyzněl smířlivě do tlumeného piano pianissima. Nastudování Bruchova dvojkoncertu bylo vynikající, oba sólisté odvedli znamenité výkony, kterým korespondoval dobře připravený orchestr.
…Co říci závěrem? Koncert v první polovině představil instrumentálně zdařilé výkony Františáka a Fialové. V těch se festivalový ředitel ukázal spíše v klidovější, koncentrované a meditativní rovině. Fialová pak ztělesnila báječně všechny atributy, které její hru předcházejí: přesnost, preciznost, entuziasmus, prožití každého tónu a překrásně modelované hudební fráze…
